Abstract

Předložená studie představuje literárněvědnou reflexi díla Ivana Klímy, publikovanou u příležitosti jeho úmrtí v říjnu 2025. Text metodologicky vychází z hermeneutického přístupu, který konfrontuje osobní čtenářskou retrospektivu s diachronní analýzou autorova nejpřekládanějšího románu Láska a smetí. Studie identifikuje čtyři klíčové narativní roviny díla a definuje kategorii „vnitřní autenticity“ jako ústřední prvek Klímovy poetiky i jeho lidské integrity. Zvláštní pozornost je věnována konceptu „jerkštiny“. Ten je v článku interpretován jako nadčasová metafora pro vyprázdněnost a manipulativnost jazyka, která nachází nové konotace v současném veřejném prostoru. 

Keywords Ivan Klíma Láska a smetí literární interpretace autenticita psaní

License

Creative Commons License

This work is licensed under a Creative Commons Attribution 4.0 International License.