Předměstský časoprostor v díle Františka Langera
DOI:
https://doi.org/10.5507/cjl2025-76-2-364Klíčová slova:
česká literatura, meziválečná próza a drama, František Langer (1888-1965), předměstíAbstrakt
Článek se zabývá segmentem tvorby meziválečného prozaika a dramatika Františka Langera (1888–1965), který tematizuje časoprostor předměstí. Důležitou roli při konstrukci uměleckého obrazu předměstí sehrála přitom spisovatelova autopsie, jak opakovaně připomínal ve vzpomínkových textech. Analýza a určení čtyř základních distinktivních rysů Langerova předměstí je založena především na výkladu dramatu Periferie (1925), povídkového souboru Předměstské povídky (1926) a knihy fejetonů Kratší a delší (1927).
Reference
Götz, F. (1984). Langerova povídková periferie. In Ibidem. Literatura mezi dvěma válkami.
(s. 44–46). Československý spisovatel.
Hodrová, D. (1988). Praha jako subjekt. Příspěvek k poetice města v českém románu. Česká literatura, 38(4), 315–327.
Kratochvíl, P. (1996). Město jako kulturní fenomén. In P. Halík, P. Kratochvíl, & O. Nový. Architektura a město (s. 71–106). Academia.
SFL 1 (2000). Povídky I. Kvarta.
SFL 4 (2002). Povídky II. Kvarta.
SFL 7 (2001) Hry II. Divadelní ústav.
SFL 12 (2002). Zasuté objevy. Akropolis.
SFL 13 (2001). Prostor díla. Akropolis.
SFL 14 (2003) Byli a bylo. Akropolis.
Poláček, K. (1998). Knihy fejetonů. Nakladatelství Franze Kafky.
Vodák, J. (1928). Odstřeďování Prahy. České slovo, 20(141), 10.
