Abstrakt

Výzkumy vztahu mezi úrovní motoriky, vnímání vlastního těla a pocitu štěstí v životě jsou obvykle zaměřeny na starší věkové kategorie,u dětí v mladším školním věku nejsou časté. Nové poznatky z této oblasti ale mohou mít vliv na formování self-konceptu dítěte a na jeho úspěšnost v průběhu školní docházky, a mít dopad na sebepojetí ve starších věkovýchkategoriích. Cílem výzkumného šetření je zjistit vztah mezi úrovnímotoriky, sebepojetím v oblasti fyzické sebeúcty a pocitem štěstí u dětí navštěvujících primární stupeň základních škol. Výzkumný soubor tvořilo97 dětí ve věku 9.39 (47 dívek, 50 chlapců). Úroveň motoriky bylahodnocena na základě výsledků testu TGMD-2 (Ulrich, 2000). Vnímání vlastního těla (tzv. fyzická sebeúcta) a pocit štěstí byly posouzeny dotazníkem Piers-Harris Children’s Self-Concept Scale 2. Pro zjištěnía posouzení vztahu mezi sledovanými proměnnými byl užit Spearmanůvkorelační koeficient, při posuzování rozdílů z hlediska pohlavíMann-Whitney test. Byl potvrzen silný vztah mezi fyzickou sebeúctoua pocitem štěstí (rs=0.73 p≤0,05). Slabá závislost byla zjištěna mezi úrovnímotorických dovedností a pocitem štěstí (rs=0.22 p≤0,05). V úrovnimotoriky, fyzické sebeúcty a pocitu štěstí nebyly nalezeny rozdíly z hlediska pohlaví. Sledované souvislosti je nutné u dané věkové kategoriedále zkoumat a výsledky výzkumů promítnout do praxe základních škol.